A ...
A lidi chodí pozpátku
není jim vidět do tváře
A ráno po spánku
místo vlasů svatozáře
A naposled říkáš si
výlet na konec vesmíru
Jen se utop v depresi
pro vysláblou víru
A slunce dosvítí
zmrznou všechna okna
S jinovatkou na srdci
dopít pohár do dna
Automatik
Volání z potřeby
přátelství neshody
Dennodenní rutina
a něco, co tě zajímá
Všechen ten paradox
a v každém dobru zlo
Propady svědomí
ostudy z vědomí
Návraty pocitů
být sluhou soucitu
Všechna ta zbytečnost
chamtivá poctivost
Nemůžu spát a to nejsem ekonom!
Blaf
Kdyby po mě chtěli
nakreslit kružnici
Kreslil bych krychle
kreslil bych rychle
kreslil bych jako stroje
co nemají city
A to jenom proto
že si špatně zvykám
na další sousto
který stejně neužvýkám
Budoucí vrah
Procházím pokoje svýho mozku
zastavím jen, zastavím jen když
slyším kroky
svýho budoucího vraha
vražedná snaha, ach ta snaha
cítím jeho dech a vím
že smrt se blíží
že smrt zachvilku
Zaklepe na moje vědomí
a svědomí se promění
ve zkaměnělou trosku
Mé vědomí zemře spolu s tělem
mé oči zahalí se do tmy
Ty oči už se nepotěší světlem
mé tělo podlehne pod dotekem smrti
C# ( Myšlenek siluety)
Chci něco sdělit...
pravda se nedá dělit!
Nebe kolem tebe
vlastní touhy mimo
zřícenin bojíš se
chátrá Ti tvé zdivo
V hluku teď ztrácíš se
už mluvíš potichu
trochu se nadechni
někde tam v nitru
Když se láme chleba padají drobky do úst šelmy
I velký chyby můžou být nezřetelný
Osobní odvaha v realitě strádá
zvlášť, když se zbytečná uvaha do novin dává
Jen mluvit ...
Tolik písmen proplulo
Někdo zkoušel slova i věty
Snažení význam minulo
zbyly jen myšlenek siluety
Jen mluvit!
Cesta
Jenom dvě světla svítí
a jinak tma
Když se třepeš v síti
je hra prohraná
Myšlenky kolují,
ale nápad nikde
Přání procitnutí,
kdy už to slunce vyjde
Stát neuhýbat uprostřed
Stálé nevnímat změny
Falešné neříkat pravdy
Historii připomínat si
Kde vzít tu jistotu správného směru
Já nevím, já už to nedovedu
Nevím kudy ...
Detoxikace
Kapky potu bolí jako kladiva
Svoboda zdá se jako vidina
Nebe se klepe, kdo bude první
Já nechci spát
Chci žít !
Toč kolotoč
Toč kolotoč
Toč kolotoč mé hlavy
Slunce prý svítí, ale přes mraky není vidět
Slepota ve vidění
Prázdnota ve vínu
Samota bez sebe
Blázni blázní
když jsou v lázních
i mimo ně
Spát ...
Dětství
Dětství je pryč, však vzpomínky zůstaly
bohužel jen na špatné věci
Vždyť ale dobré také se udály
tak proč na ně myslet nechci
Jsem sám, daleko od lidí
Nebaví mě na co se podívám
Jsem sám, mě to nevadí
Ostatní říkají, že dospívámVzpomínky tíží a táhnou k zemi
občas i pěkně zabolí
Když páteř nefunguje mi
vzpomenu si jak dostal jsem holíMatka říkala, že nedělám dobrej dojem
Otec říkal, že jsem nic
Pro bratry prý nejsem hoden
a sestry smáli se mi čím dál víc
Už nikdy víc,
už nikdy, nikdy nic!
Držet se cíle
Ve shodě se sebou
a svýma očima
vidím svět
který se s ostatníma
neprotíná
Hájím se dobou
a zázemím
nihilismem a tím,
že se neměním
Svítí a jinotaje
Jsi slepý a nebo tma je
Emoce z bezmoce
Křičíš
ústa máš zavřená
Máváš mi
očima
Na světě krásně je
jen když se nežije
v téhle podobě
Hranice
Kde to končí a kde začíná
Možnosti volby a prázdná místa
Jako by někdo stále zhasínal
Už ani rána nejsou jistá
Cesta dávno někým daná
Hlavně se nekoukat na vlastní stopy
Veškerá soudnost vyprodána
Je to na tobě a tempu doby
Kam až můžu dojít
Nikomu neublížit
Svůj sen si najít
Hranice světa nepřekřížit
Chci vlastní hranice znát
a nechci se bát
když to dám na sobě znát
a ne jak kabát vát
Chudina
Prochladlý ráno, hukot v hlavách
Vyspalý bezdomovci a víc nic
nevidíš na cestě chudym městem
Já jsem nula, ale co jsi ty !
Musíme mluvit asi jinou řečí
že nám tady nikdo nerozumí
Čekám tu na tu svoji chvíli
až si někdo konečně vystřelí
na to moje bezbranný tělo
aby se nárazem rozletělo
a na zemi bylo vidět, co se stalo
Chudina dělá, lidi jsou bezohledný
Mrtvá kočka se strunou na krku
Satan si vzpoměl na svá mladá léta
s cigárem hned vedle hřbitovu
In
Kommen
and arbeit not waiting
Yes my dear
du bist kaput angel
Merde !
Sometimes du
and sometimes ich
Maybe, jednou
maybe, zwei
zwei
times
Umřít don´t mean win
but so lost your soul
Ty víš jak se jmenuji
ale nedbáš !
My feme fatale
we are in ...
Instro
Hey á ah
Hey uh o
"Svůj život popsal bych
plácnutím do vody
plácnutím do vody
popsal bych život …"
Já radši Velvety
Co mám dělat to mi asi taky nepovíš
možná bych si měl najít nějákou skrýš
kde by jsem si v klidu hověl
užíval si až bych zpurpůrověl
A techno muzika
ta se mě netýká
já radši Velvety
Možná, že už moc dlouho spím
možná se jednou utopím
ale spíš jen vnímám svět
takovej jakej je ...
Jako socha
Trhám listy kalendáře
mizí mi úsměv z tváře
Již příliš dlouho v nečinnosti
ukázka cizí hlouposti
Ve strnulém výrazu
koukám stále na jedno místo
Zachycen v obrazu
nemůžu ven a je zde pusto
Bez pohybu !
Jako socha v prostoru
nemůžu sehnat potravu
pro duši a pro mysl
a smysl, smysl zkysl
Je čas
Večer je pryč, ale ráno ještě není
a slunce k východu se pořád ještě nemá
Hlava zahlcená naivním sněním
Dopředu nejde to a vrátit se to nedá
Kdy naposled měl jsem jasno v sobě
chápal jsem svět a vnímal ho jak celek
Věřil jsem slunci a věcí podstatě
a byl jsem vlastně šťastnej, i když jen na venek
Je čas začít ...
Proč jen mám místo hlavy rybářskou síť
důležitý věci vždycky okem projdou
Bohužel nestačí pořád něco chtít
ona smůla s náhodou umí, když se sejdou
Je čas začít umírat!
Kéž bych byl němý
A jen tak sedět … a nic
Prý svět je vědomí … a nic
Pocitů prázdnota, ta tichá jistota …
a nic asi se nevrátí, co na tom záleží ?!
Užít si ten kousíček tebe a taky sám sebe … anic
Poslouchat ticho a malovat bez barev, jenom si povídat … a nic
Vykouknout z ulity a zase si lehnout …
a nic asi se nevrátí, co na tom záleží ?!
Stát na blbý straně řady
Chtěl bych se podívat do němý tváře pravdy
Máváme zítřkům uřízlou rukou a, a co? A nic …
Klika LKNPVTAVSJÚJ,PS
Abstraktní obrazy, obrazy abstraktních věcí
Stále hledat smysl tam, kde není
Lovit v zátokách své vlastní mysli
Nevěřit tomu, co vymyslí
Udržet otěže, neuhnout
Vzepřít se zátěži, nepodlehnout
Kolečko
Tváře se mi zase mění
s příliš velkou rychlostí
stejně tak i zešílení
přímo zebe do kostí
A v mozku otázka přebývá
zemřu dnes a nebo až zítra
Už to zas začíná
jen s menší střídou
Poblouznění končívá
sprachsprostou bídou
Čekám, miluji
a pak se opiji
jak mě to zabíjí
ach, jak mě to zabíjí
Čekám, slibuji
sliby však odplují ...
Máslo, kšilt a štětec
Vyžilí chvíle a nesplněný cíle
nic co by tě položilo
Tvůj pocit iluzorní píle
vnímání světa na černobílo
Sám svým problémem řídit si život
cožpak už nevnímáš jak moc jsi mimo
dráhu kterou přáli by ti jiní
jenom se podívej jak jiní tě vidí
Celej den dáváš dohromady větu
ty už vážně nemáš co říct světu
Mezera
Je mezi námi mezera, ale ty to asi nevidíš
Lidi se bojí mezi námi projít
Taje a mezera se rozrůstá
za chvíli se už ani nepoznáme
Než budeš jen vzpomínka
tak mi řekni, co ti tak vadí
že už teď se vnitřně nesnášíme
Vždyť opticky vypadáme stejně
jen každý hlídáme jinou stranu zdi
Mňau
Mňau, mňau, mňau,
mňau, mňau, mňau,
mňau, mňau, mňau,
Haf, haf!
Kde je život můj?
Kde je život můj!
KDE JE ŽIVOT?!
Mrtvá krajina
Jsem v zemi nikoho
a hledám sám sebe
Kam to až došlo
našel jsem tebe
A tak tu v krajině
kde je furt mrtvo
čekáme beznaděj
a je nám smutno
Návrat axiomu
Spím
anebo bdím?
Nevím
jen tak do tmy hledím
A ty už taky spi
a raději už navždycky
Nečekej
Spal už ty mosty
zapomeň na mě
Nikdy jsme se neznali
Jen bída, cit a nouze
Soucit, lítost, trápení
Nejlepší as ty
bezcitná svině
nic jsme spolu neměli
Na co? Na co čekáš ?!
… a dvě falešný masky
Nedůvěra v sebedůvěru
Se zavřenýma očima
vidím ti do duše
Jsem ten, kdo usíná
a věří předtuše
Kresli si nesmysly na skleněnou zeď
Hlavně si nemysli, že to něco změní
Prorůst se do srdce
zčernat a shnít
Všechno, co musel jsem
dávno jsem vyměnil
Život ti utíká
a ty nevíš směr
Myslíš na Pollocka
na barvu stěn
V nitru si pohráváš s myšlenkou teď
Zároveň pohrdáš svým vlastním sněním
Nic těžkýho
Bezbřehý ráno a netušený možnosti dne
jediným pohybem ničíš, co už se nestane
Děštová nálada roste a roste
Ztratil jsi naději a už jsi prostej
Je na místě hledat cesty
a kašlat na zkratky
Stojíš a vnímáš odrazy hladiny
Ukrytý vzpomínky, co mají bodliny
Zkusit to překlenout a nechtít přestat
pohybem a ne z místa
O ničem
Asi se zabiju
nebo se opiju
a nebo obojí
Chodil jsem do schodů
a poslední schod vždycky chyběl
padal jsem po hlavě dolů
ale nikdy jsem o ničem nepřemýšlel
asi mi něco chybí
asi jsem něco promeškal
asi jsem nemyslel tím správným ústrojím
nebo mám vůbec nějáké
asi ne !
Ploužák
Ploužím se, ploužím
po ničem netoužím
je mi jedno jak jednou zahynu
Ploužím se, ploužím
již brzy dosloužím
nevidím vícero než černo-černou tmu
Ploužím se, ploužím
nevím, co vidím
za všechno můžou ty představy
Ploužím se, ploužím
vše za sebou trousím
neohlížím se na mravy
Propíchlé srdce
Trápení není umění
Touha zas jen pouhá
víra v zlepšení
když se člověk rouhá
Umění není trápení
ani ta tvá dlouhá chvíle
Nic na tom tom nezmění
tvoje srdce propíchlé
Trvá to dlouho
než se přetrhá to pouto
Příchutě
Všechno je zalitý, zalitý sluncem
Všechny svý prohry jako tvý výhry
prožil jsem a přesto jsem
Kde mám brát
když už nikde nice není
Jak tvojí touhu naplnit
Všechno je zalitý, zalitý sluncem
Všechny svý výhry jako tvý prohry
prospal jsem jako sen
Připadám si jak ve frontě na čekání
Nic se nehýbe
nic nemění
Příchutě
Zavřít chutě do šuplíků
pakje najít mít i kliku
udrží tě
Vyjít čistý ze své nouze
vzít si sebou nutné pouze
uvnitř sítě
Rudošedý den
Nebe je šedý
slunce zas rudý
vždyť ono vlastně hezky je
Co bylo, co bude
a jak to skončí
nikoho z nás to nemine
Vzduch voní
když je hezky
když je rudošedý den
V uších ti zvoní
a blesky ženou tě ven
Měsíci v kouři
kolem tebe kroužím
tebe se nebojím
ale ani nevěřím
Sám, sám
sám v sobě se svou bouří ...
Stereotyp
Jen co ráno vstanu
jdu si zuby umejt
Sám si zvonim hranu
ještě dneska dojet
Pak jdu shánět jídlo
a něco k pobavení
Co se dobrý zdálo
tak to už není
Večer pak zas mimo
každodenně opit
tím co se stalo
Jo a nesnáším stereotyp
Tábor
Stěny jsou poškrábaný za nehty omítka
prsty jsou zohýbaný, těžko se utíká
bez světla nad hlavou a pevný půdy
pod nohama
Vzpomínky na vítr, na pocit volnosti
na možnost odporu, na chvíli, kdy stál jsi zpříma
Každá příčina má svůj důsledek
jen se špatně chápe
důsledek bez příčiny
Vzpomínky na léto, na čistý dým, na ticho bez pláče
na moment, kdy jsi mohl dýchat
Život v cizí moci není ani odraz života skutečného
Vzpomínky na slunce, na nebe a chvíle štěstí
na dny, kdys zažíval opojení
Stěny jsou poškrábaný za nehty omítka
prsty jsou zohýbaný, těžko se utíká
s vědomím, že nemáš kam
Tak jak ?
Něco mě dnes zevnitř buší do hlavy
asi jsem včera moc pil
rychle trochu tekutý potravy
než abych se dál takhle trápil
Něco mě uvnitř neskutečně žere
asi jsem se špatně choval
další sklínka snad mozek vypere
ale bacha, aby se zachoval
A příjde ráno a snad příjde i večer
To co je dáno jsou neustále křeče
Pryč alespoň na chvilku, ať mě to nechá stát
Né dík, už ani lahvinku - mé tělo musí na potrat
Jednou se to možná změní
ale to už nebudu mezi vámi
Tam tank
Vysoko v mracích
motá se chtění
Hloupost už útočí
chybí brnění
Jedna láska jeden svět
a tolik nepříjemných vět
Dlouhá věta bez obsahu
marně hledáš rovnováhu
Nice se neboj, nic to není
to se jenom svět nám mění
Tápání
Ať už stojím nebo sedím
všechno motá se mi
Co s životem, nevím
zdá se mi
Ať už sedím nebo klečím
všechno stejný je
Sám zdraví si ničím
kam to spěje
Tápám, tápám dál
Sám, sám jak jinak
Ať už klečím nebo ležím
všechno je zbytečný
Oči zavřený když prosím
ať se to změní
Trochu žil
Poslední kapka krve dopadla na zem
aspoň už ho to bolet nebude
Vzpomínal jak prve - břitva s rezem
jak ho to štvalo, že neřeže
A teď bílý, usnul na věky
tak jak to chtěl, jak to chtěl mít
Čáry v zápěstí lepší než jedy
jeho dech oněměl a má konečně klid
Sluneční vítr
Osleplý konečným řešením
stojíme na místě
jen pozadí se mění
Slunce se dere vpřed
žaluzie jsou zase proti,
tak to na tom světě chodí
Vzpomenout na věčnost a nemít proč
Svý věci nevzít a odejít
Takovýto z filmu jak letí sáček
a taky doma mít ten svůj hřebík
na který to celý pověsím
Už mě to nebaví
Už mě to nebaví ty rozhovory po ránu
že ráno vstanu s flaškou v ruce a jsem pořád na flámu
Už mě to nebaví ty rozhovory na večer
že mám pořád křeče a den ze mě pomalu teče
Už mě to nebaví, ty tvoje únavy
Pořád mluvit stejně hloupě a motat se dokola
když perioda skončila a nemáš jak to odvolat
Nosit v hlavě starý spleeny a nemít místo na nové
prošlé spleeny? No to už je takové
Už mě to nebaví …
Únava
Jako kouř z cigarety motám se životem
a cestou potkávám samé křivé stromy
Sám se sebou mluvím jen šepotem
Životní tempo zpomaluje se mi
Slunce vidím jen přes větve stromů
Již pozdě je, únava táhne mě domů
Ale kde domov je
a jak se k němu dospěje ?
Slunce vidím jen přes větve stromů
Koukání z okna, zkoumání stropu
Spaní a vstávání
Nic, nic, nic se nemění
Bezbarvá je barva mojí duše ...
Vilfrédova noční hudba
Vilfréd o půlnoci vstává
kafe ohřát si dává
vyklání se z okna ven
tichou tmou je obklopen
V uších počlo mu pískání
opile z okna se vyklání
Objevil se rytmus i melodie
Vilfréd chápe, co je to utopie
Letí …
… dolů a dolů a dolů …
a dopadá
(Možná, že jo
možná, že taky ne)
Noc se skládá, ukládá, jde spát
A již nic není k vidění
V nemoci
Po pláži plouží se stín
Pláž je to kamenná
Stráž dělá tu spleen
Nemoci jsi nějáká znavená
Zdravím zdraví
Zdravím zdravý
Ostnatý drát smotaný v krku
pálí a řeže nečinností
Kolik jsem v nemoci již prožil roků
Kolik jich zbývá do věčnosti